Skandinávie a Finsko 2000
Konečně jsem ženu přesvědčil, že na severu taková zima nebude a navíc: domů je to z vršku zeměkoule z kopce. V neděli 16. července jsme tedy vyrazili na cestu.
Syn nás odvezl brzo ráno autem do Marktredwitz a do večera dojeli vlakem do Rostocku (velice levně i s koly). Potom 14 km na kole do přístavu a trajektem přes noc do Trelleborgu. Konečně jsme definitivně, nejméně na nejbližší čtyři týdny, sedli na kola a vydali se za krásného slunného dne směrem na sever. Sluníčko nás ale, bohužel, doprovázelo po zbytek cesty jen velice sporadicky, hned třetí den našeho cykloputování začalo pršet.
Prostě jsme měli, na rozdíl od našich dosavadních cest, smůlu na počasí a užili si deště měrou nebývalou. Nevzdali jsme to a jeli a jeli: jižním Švédskem do Stockholmu, dále kus podél pobřeží Botnického záliv, z Örnsköldviku severozápadním směrem ke kouzelné řece Vindelälven, od ní ke Stříbrné cestě - silnici č. 95, po které jsme zanedlouho došlapali do norského Bodø.
Trajektem na Lofoty to trvalo jen něco přes 4 hodiny a pak znovu do sedel. Kdyby alespoň pořád nepršelo! Blížil se konec třetího týdne a bylo na čase pomýšlet na cestu zpět. Trochu jsme si proto cestu Lofot přes Vesterály zkrátili novým podmořským tunelem (samozřejmě na kole)
a trajektem z Hanøy do Kalljorda. Cestou směrem na Narvik už jsme se pomalu (až moc pomalu) začali přibližovat k domovu. Ve Švédské Kiruně jsme se podívali na došlé e-maily a zjistili, že plánovaný trajekt z Helsinek nevyšel (levná místa obsazena až do září). Co dál? Zpátky Švédskem je to moc daleko, hltat kilometry po hlavních silnicích se nám zrovna dvakrát nechtělo a vlaky jsou tam poměrně drahé.
Tak tedy přes Finsko s rizikem, že se možná domů včas vůbec nedostaneme. Nakonec to přece jen vyšlo: úterní odpoledne posledního, pátého týdne dovolené jsme v Suonenjoki sedli na vlak a zbytek cesty Finskem do Helsinek, urazili vlakem. Ve středu jsme přejeli trajektem do Tallinu a autobusem do čtvrtečního rána do Vilniusu. V pátek dopoledne dalším přímým autobusem do Prahy, kam jsme dorazili v sobotu 19. srpna ráno. 30 km na kolech k rodičům do Kladna nás nemohlo rozházet, ale v neděli jsme se nechali raději domů na Přimdu dovézt autem.
Během 30 dnů jsme na kolech po Skandinávii a Finsku ujeli celkem 3800 km. Ze 4 týdnů na kole nám vůbec nepršelo 5 dní. Jinak pršelo denně, někdy lilo i několik dní nepřetržitě. Měli jsme s sebou roli menších pytlíků na odpadky a ty jsme si po prvních dnech v dešti začali navlékat na nohy. Aby se nám pytlíky moc nešpinily o řetěz a déle vydržely, omotali jsme si je na chodidlech tenkými gumicuky a na lýtkách přes kalhoty také připevnili. Po nohách stékající voda se sice do bot stejně dostala, ale bylo v tom teplo a docela příjemně. Boty nám potom na dlouhé cestě vlakem ze Suonenjoki do Helsinek, lodí z Helsinek do Talinu a autobusy přes Vilnius a Rigu do Prahy šíleně smrděly a tak jsme "obdivné" pohledy spolucestujících s pokrčeným nosem raději ignorovali.
Bylo nádherné, ale máme toho zase na rok dost.